Nejčastější otázky | Být spolu je normál

Nejčastější otázky:

1) V nemocnici mi sdělili, že mimo návštěvní hodiny rodiče na oddělení nesmějí. Opravdu mohu za synem/dcerou pouze v návštěvních hodinách?

Rodič nebo jiná pečující osoba nejsou návštěva. Tedy návštěvní hodiny se na ně nevztahují. Podle § 28 Zákona č. 372/2011 Sb. (Zákon o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování) má dítě právo na nepřetržitou přítomnost zákonného zástupce nebo jiné pečující osoby blízké. Omezit toto právo lze pouze pokud by se doprovod choval agresivně, byl pod vlivem drog, alkoholu a nebo jinak (například svým zdravotním stavem) ohrožoval ostatní pacienty nebo personál. Případně lze přítomnost omezit kvůli extrémně malému prostoru, kde by rodič překážel v poskytování péče.

Navazující § 46 téhož zákona uvádí, že taková přítomnost musí být v souladu s vnitřními předpisy nemocnice. To si bohužel některá zdravotnická zařízení vykládají například tak, že mohou do svého vnitřního řádu uvést, že rodiče mohou na JIP jen v určitou hodinu. Nebo pokud je jeden rodič jako doprovod, stává se druhý návštěvou. To jsou však mylná ustanovení. Vnitřní předpisy nemocnice mohou uvést například to, že rodiče se musí při příchodu na JIP obléknout do sterilního oblečení, nebo si nechat změřit teplotu, pokud o jejich zdravotním stavu personál pochybuje. Vnitřní dokumenty ale nikdy nesmí odporovat vyšší právní normě ( například vyhlášce, zákonu, nebo ústavě).

2) V nemocnici mi sdělili, že syna/dceru odvezou na operaci beze mne ( musím čekat na oddělení a syna povezou přes celou nemocnici) a na dospávací pokoj po zákroku za ním také nesmím. Až se probudí a bude v pořádku, přivezou ho teprve za mnou na oddělení. Bojím se, že se bude po probuzení bát, protože bude sám a nebude vědět, kde je. Jak to, prosím, je?

Podle § 28 Zákona č. 372/2011 Sb. (Zákon o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování) má dítě právo na nepřetržitou přítomnost zákonného zástupce nebo jiné pečující osoby blízké. Omezit toto právo lze pouze pokud by se doprovod choval agresivně, byl pod vlivem drog, alkoholu a nebo jinak (například svým zdravotním stavem) ohrožoval ostatní pacienty nebo personál. Případně lze přítomnost omezit kvůli extrémně malému prostoru, kde by rodič překážel v poskytování péče. Obecně lze říci, že nejčastěji je problém v tom, že nemocnice dodnes nejsou stavebně a technicky uzpůsobeny tomu, aby rodiče s dětmi byli při operaci nebo vstupovali do prostor operačních sálů. Což situaci významně komplikuje, mnohde se proto v rámci snahy nalézt řešení snaží umožnit doprovodu být u dítěte při podání premedikace, po které by dítě mělo “být mimo” a převoz bez doprovodu by pro něj neměl být stresující. Pobyt na dospávacím pokoji může být problém kvůli tomu, že v malém prostoru je zde několik různých pacientů, které by mohla přítomnost mnoha cizích osob obtěžovat nebo vyděsit. Tento stav klade nároky na kreativitu rodičů i personálu, protože nelze říci, že je to důvod plošně zakázat přítomnost rodiče u dítěte na dospávacím pokoji a nebo při úvodu do anestezie.

Setkali jsme se bohužel i se situací, kdy byla na základě žádost o přítomnost rodiče/jiné pečující osoby u dítěte před a po zákroku operace zdravotníky zrušena. To rozhodně není správný přístup a je nutné se proti takovému jednání vymezit. Je samozřejmě na rodičích (při hodnocení konkrétní situace a naléhavosti zákroku), zda budou trvat na tom, aby zákrok byl proveden za jejich přítomnosti, nebo zda budou žádat potvrzení o tom, že nemocnice operaci odmítla provést a z jakého důvodu, a půjdou jinam.

3) Syn/dcera jde na vyšetření a musí být přes noc v nemocnici. Já mám doma dvoutýdenní miminko, do nemocnice má jet tatínek. To, ale podle sestřiček nejde, opravdu tam syn/dcera musí zůstat sám?

Rozhodně nelze omezovat přítomnost doprovodu z důvodu pohlaví doprovázející osoby. To je nepřípustný výklad zákona a je diskriminační. Jak směrem k pečující osobě, tak k dítěti. Nemocnice často argumentují tím, že nejsou prostorově uzpůsobeny a že musí oddělovat dospělé doprovody podle pohlaví. To bohužel není zcela pravda. Komplikací může například být, pokud by se jednalo o doprovod otce jednoho dítěte a doprovod kojící matky u druhého dítěte. Zde může dojít k tomu, že se jeden z rodičů bude cítit nepříjemně nebo nekomfortně. Je však potřeba primárně zohlednit práva dětí. Do jisté míry se opět dostáváme do sféry kreativity personálu a vedení nemocnice. Někdy je nutné pacienty přestěhovat, jindy použít oddělovací plentu. Opakovaně se ale setkáváme s tím, že problém je spíše teoretický a na straně zdravotníků, než na straně doprovázejících osob, kterým by doprovod opačného pohlaví vadil. Je tedy jistě dobré se druhého dospělého zeptat a situaci si vyjasnit.

Obecně je ale nepřijatelné odmítnout doprovod otce (muže), protože jiné doprovázející jsou matky (ženy).

4) Podle paní doktorky nemůžu u syna/dcery zůstat, protože mu/jí je už sedm let. Musím odejít po skončení návštěv. Je to pravda?

Z hlediska zákona je dítě dítětem až do nabytí zletilosti. Tedy do 18ti let. Často zaměňováno je právo na přítomnost zákonného zástupce /pečující osoby/ a proplácení pobytu doprovodu zdravotní pojišťovnou. Pobyt doprovodu pojišťovny proplácí do dne šestých narozenin dítěte. Následně si doprovod hradí pobyt sám. Výjimku tvoří situace, kdy proplacení schválí revizní lékař. Obvykle je tak činěno v případech dětí s mentálním nebo duševním onemocněním, nebo u dětí s onkologickým a jiným závažným onemocněním.

Může se zdát, že přítomnost doprovodu u dítěte například v patnácti letech jeho věku již není podstatná a takové “dítě” by to mělo v nemocnici zvládnout samo. Takové tvrzení, ale není v pořádku ani právně, ani eticky. Každý z nás vnímá svůj zdravotní stav jinak, je jinak vyspělý a i v dospělosti u závažných stavů nebo u pacientů ve špatném psychickém stavu je přítomnost doprovodu často velmi ku prospěchu. Nelze tedy obecně říci, že od určitého věku dítě doprovod nepotřebuje.

5) Máme holčičku v pěstounské péči, musí na drobný zákrok v celkové anestezii, lékařka mi sdělila, že právo dítěte na přítomnost zákonného zástupce se na mne nevztahuje. Dá se s tím něco dělat?

Podle § 28 Zákona č. 372/2011 Sb. (Zákon o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování) má dítě právo na nepřetržitou přítomnost zákonného zástupce nebo jiné pečující osoby blízké, kterou pověřil ZZ a nebo které dítě svěřil do péče soud. Omezit toto právo lze pouze pokud by se doprovod choval agresivně, byl pod vlivem drog, alkoholu a nebo jinak (například svým zdravotním stavem) ohrožoval ostatní pacienty nebo personál. Případně lze přítomnost omezit kvůli extrémně malému prostoru, kde by rodič překážel v poskytování péče.

Do kategorie osob, na jejichž přítomnost má dítě právo nepřetržitě, rozhodně patříte. Je určitě dobré mít sebou kopii rozsudku, aby Vaše tvrzení šlo doložit.

6) Dcera jede s babičkou na výlet, kamarádka mi říkala, že kdyby se jí něco stalo, babičku k ní nepustí, sanitka ji odveze samotnou. Je to pravda?

Pokud je dítě s jakoukoliv jinou osobou než s rodiči, je vždy dobré tuto osobu vybavit plnou mocí podle §881 Zákona č. 89/2012 Sb. (Občanský zákoník). To platí pro učitele, vedoucí kroužků, táborů, babičky, tety, strýce, chůvy, rodinné přátele, se kterými dítě jede na výlet a pod. Určitě je vhodné takový dokument mít preventivně i pro partnery, kteří nejsou biologickými rodiči - sociální rodiče dítěte. Zdravotnická záchranná služba nebo zdravotnický personál jsou povinni k dítěti vpustit zákonného zástupce nebo pečující osobu blízkou, avšak někdy může být velmi těžké se coby blízká osoba prokázat.

Výše uvedená plná moc z člověka, kterému ji udělíte, dočasně dělá zákonného zástupce dítěte. Nemělo by se tedy stát, že zdravotník záchranné služby a nebo lékař v nemocnici takové osobě odepře vstup k dítěti. Naopak pokud zdravotník řekne, že konkrétní osoba není zákonný zástupce a proto ji do sanitky nevezme, dá se s tím na místě, nad zraněným dítětem udělat jen velmi málo.

Vzor plné moci najdete na tomto webu v sekci “dokumenty ke stažení“.

7) Při porodu prvního dítěte jsem skončila na JIP kvůli velké ztrátě krve, manžela k synovi nepustili a mě ho tři dny nikdo neukázal, protože prý neměli čas. Nechci, aby miminko, které čekáme nyní, případně zažilo něco podobného. Jak se můžu předem připravit, aby naše dítě nezůstalo někde samo?

Podle § 28 Zákona č. 372/2011 Sb. (Zákon o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování) má dítě právo na nepřetržitou přítomnost zákonného zástupce nebo jiné pečující osoby blízké, kterou pověřil ZZ a nebo které dítě svěřil do péče soud. Omezit toto právo lze pouze pokud by se doprovod choval agresivně, byl pod vlivem drog, alkoholu a nebo jinak (například svým zdravotním stavem) ohrožoval ostatní pacienty nebo personál. Případně lze přítomnost omezit kvůli extrémně malému prostoru, kde by rodič překážel v poskytování péče.

Zamezit otci přístup k dítěti z důvodu, že je muž, rozhodně není legitimní. Otec má stejná rodičovská práva a povinnosti jako matka. Otec si může domluvit pobyt na nadstandardním pokoji, kde se o dítě bude starat sám, dokud Vás nedají na běžné oddělení, případně může sedět u miminka na židli v prostoru, kde jsou děti, pokud nejsou s matkami na pokoji (je samozřejmě nejlepší, když jsou děti s matkami stále, ale praxe v mnohých nemocnicích je bohužel stále trochu jiná). Je určitě skvělé, když se tatínek předem o svých právech a povinnostech a právech svého dítěte informuje.

8) Jsem muž, můj partner se mnou vychovává moji dceru z předchozího vztahu, matka se o dítě nezajímá. Dcera půjde na akutní zákrok a já jsem nemocný. Partner je plně kompetentní mne zastoupit a s dcerou v nemocnici být, nemocnice nám to nechce umožnit, co můžeme udělat?

Podle § 28 Zákona č. 372/2011 Sb. (Zákon o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování) má dítě právo na nepřetržitou přítomnost zákonného zástupce nebo jiné pečující osoby blízké, kterou pověřil ZZ a nebo které dítě svěřil do péče soud. Omezit toto právo lze pouze pokud by se doprovod choval agresivně, byl pod vlivem drog, alkoholu a nebo jinak (například svým zdravotním stavem) ohrožoval ostatní pacienty nebo personál. Případně lze přítomnost omezit kvůli extrémně malému prostoru, kde by rodič překážel v poskytování péče.

Rozhodně není legitimní neumožnit přítomnost doprovodu z důvodu pohlaví. Nelze tedy bez jiného závažného důvodu zakázat přítomnost Vašeho partnera jako doprovodu u dítěte. Pro tyto situace nicméně rozhodně doporučujeme vyřízení plné moci podle §881 Zákona č. 89/2012 Sb. (Občanský zákoník).

Zdravotnická záchranná služba nebo zdravotnický personál jsou povinni k dítěti vpustit zákonného zástupce nebo pečující osobu blízkou, avšak někdy může být velmi těžké tvrzení, že jsem tímto člověkem, prokázat. Výše uvedená plná moc z člověka, kterému ji udělíte, dočasně dělá zákonného zástupce dítěte. Nemělo by se tedy stát, že zdravotník záchranné služby a nebo lékař v nemocnici takové osobě odepře vstup k dítěti. Naopak pokud zdravotník řekne, že konkrétní osoba není zákonný zástupce a proto ji do sanitky nevezme, dá se s tím na místě, nad zraněným dítětem udělat jen velmi málo. Obzvláště v případě, jako je ten Váš, je vhodné zvážit rozsáhlejší plnou moc, která by pokrývala i další situace, které mohou vyplynout, pokud Váš partner dceru spolu s Vámi vychovává.

Vzor plné moci najdete na tomto webu v sekci “dokumenty ke stažení”.

9) Jdeme s dcerou na drobný zákrok, který proběhne v lokální anestezii (vyndání střepu v noze). Lékař mi sdělil, že rozhodně u dcery nemůžeme být a že si ji případně “přidrží” za pomoci sestřiček a zřízenců. To rozhodně nechceme dopustit.

Podle § 28 Zákona č. 372/2011 Sb. (Zákon o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování) má dítě právo na nepřetržitou přítomnost zákonného zástupce nebo jiné pečující osoby blízké, kterou pověřil ZZ a nebo které dítě svěřil do péče soud. Omezit toto právo lze pouze pokud by se doprovod choval agresivně, byl pod vlivem drog, alkoholu a nebo jinak (například svým zdravotním stavem) ohrožoval ostatní pacienty nebo personál. Případně lze přítomnost omezit kvůli extrémně malému prostoru, kde by rodič překážel v poskytování péče.

Výše uvedené právo dítěte na nepřetržitou přítomnost doprovázející pečující osoby se vztahuje nejen na hospitalizaci, ale také na přítomnost při ošetření a vyšetření. Některé nemocnice doposud nechtějí umožňovat přítomnost rodiče u dítěte při různých typech výkonů, které se nedějí v celkové anestezii. Například u Vámi zmíněného zákroku, u rentgenu, očkování a podobně. Na Vaši přítomnost má však dítě nezpochybnitelně právo. Je proto vhodné s lékaři hledat cestu, aby došlo k uklidnění situace a nalezení přijatelného řešení pro všechny (lékař by se bez pochyb měl řídit platnou legislativou, na druhou stranu rozhodně nechceme, aby dítě léčil naštvaný nebo vystresovaný zdravotník). Pokud se lékař cítí nekomfortně - nechce pracovat v přítomnosti rodiče, protože ho znervózňuje, že by se mu rodič tzv. díval pod ruce - lze například domluvit, že budete stát u hlavy dítěte, zády k lékaři, nebo se na úrovni břicha dítěti natáhne plenta (pokud lékař ošetřuje nohu). Lékaři vysvětlete, že chcete být přítomni proto, že Vás dítě potřebuje, nikoliv proto, abyste ho kontrolovali. Některé nemocnice nechtějí pouštět rodiče na operační sály a chirurgické sálky, pak je otázkou, zda lze zákrok bezpečně udělat například v ambulanci, kde již rodič nevadí. Opět jsme zde do jisté míry na úrovni Vaší kreativity a schopnosti zdravotníků improvizovat. Bohužel, pokud zdravotník nebude chtít nalézt cestu, což se někdy děje, je pak spíše na Vašem zhodnocení situace, zda budete trvat na přivolání nadřízeného, nebo zda půjdete do jiného zařízení. Zde však doporučujeme trvat na vydání písemného potvrzení, že péče nebyla poskytnuta proto, že chcete být přítomni u svého dítěte.

Takové potvrzení Vám je lékař povinen vydat a zaznamenat ho do zdravotnické dokumentace. Opět musím konstatovat, že se bohužel setkáváme s odmítnutím takové potvrzení vydat a pak takové potvrzení nahradí pouze nahrávka, kterou pořizujete během poskytování služby. (Více k tématu nahrávání v samostatném následující otázce)

10) Byli jsme s dcerou v nemocnici a došlo bohužel k neshodě mezi mnou a lékařem o tom, zda u dcery zůstanu nebo ne (přes noc). Vše jsem si nahrávala, četla jsem, že mohu. Následně jsem podala na lékaře stížnost a nemocnice mi vyhrožuje, že pokud nahrávku nesmažu a použiju ji jako důkaz, bude mne žalovat. Protože nahrávání nemocnice zakazuje ve vnitřním řádu a ten jsem podepsala. Co mám dělat?

Občanský zákoník v § 81 až 88 nahrávání osoby, se kterou jednáte, naprosto jasně umožňuje. Dokonce bez jejího vědomí a souhlasu a to v případě, že hájíte práva svá nebo práva třetí osoby, v tomto případě dítěte.

Je velmi nešťastné, že rodiče musí k takovému způsobu získávání důkazů na svou ochranu přistupovat, ale je to zcela legální. Nahrávat můžete jakoukoliv osobu i bez jejího vědomí a nelze Vám toto právo upřít (snad jedinou výjimkou je probíhající soudní líčení. Pokud takovou nahrávku pořídíte, smíte ji však použít pouze pro Vaši ochranu a pro ochranu práv druhé osoby. Nesmíte nahrávku zveřejnit, sama nahrát na internet nebo ji šířit po sociálních sítích. Pokud by šířením nahrávky došlo k poškození osobních práv nahrávaného člověka, sama se tím dostanete do problému. Použití nahrávky jako důkazu pro stížnost, trestní oznámení a podobně je však naprosto legitimní.

Pokud nemocnice něco takového zakazuje ve svých vnitřních materiálech, postupuje v rozporu s platnou legislativou a takové ustanovení je neplatné, i přesto, že jste ho podepsala.

Pořizování nahrávky je pro mnohé velmi neetickým postupem. Bylo by nanejvýše vhodné, kdyby rodiče nemuseli do některých zdravotnických zařízení chodit se strachem, že jim bude například zamezeno v pobytu s dítětem nebo budou jinak porušována práva jejich dítěte. Dokud se takové situace systémově neeliminují na výjimečná lidská selhání, je bohužel nadále pořizování nahrávek jediným způsobem, jak zajistit legitimní důkazní materiál, který pomůže prokázat, že rodiče nejednají agresivně a pouze se v nemocnici domáhali dodržení platné legislativy. Pořizování nahrávek pomůže ve sporných situacích i zdravotníkům.