Máma, táta, další osoby blízké

Příkladem situace, kdy dochází  k extrémně odlišnému výkladu než předkládá například Ministerstvo zdravotnictví a mnozí nezávislí  advokáti nebo Kancelář veřejného ochránce práv,  je rozlišování práv a povinností matek a otců. Je dobré si uvědomit, že: otec je rodičem se stejnými právy a povinnostmi ve vztahu k dítěti, jako je matka dítěte. 

Stále se bohužel  v mnohých nemocnicích setkáváme s tím, že nemocnice umožní přítomnost jednoho rodiče nepřetržitě (primárně hovoříme o matce) a omezí přístup druhého rodiče na návštěvní hodiny, protože ten se dle výkladu nemocnice kvůli přítomnosti druhého rodiče návštěvou stává. 

To je pohled, který je v rozporu nejen s § 28 zákona o zdravotních službách, ale také s občanským zákoníkem, kde se v § 865 uvádí, že rodičovská odpovědnost náleží oběma rodičům stejně. Omezit rodičovskou odpovědnost nebo zamezit rodiči v jejím výkonu může pouze soud. 

Souvisejícím problémem je odmítavý postoj k přijetí otce/dědečka/pěstouna (pečující osoby) jako doprovodu dítěte, nebo umožnění jeho nepřetržité přítomnosti u dítěte. I toto je z výše uvedených důvodů protiprávní postoj, který nelze plošně aplikovat. 

Je tedy zřejmé, že nelze plošně říci, že pokud je u dítěte jeden rodič, druhý se stává návštěvou a nelze mu umožnit neomezený přístup k dítěti a také, že nelze říci, že tolerovanou doprovázející osobou musí být žena. 

Samozřejmě se bavíme o situacích, kdy nedochází k ohrožení dítěte rodičem, nebo k ohrožení ostatních pacientů, personálu nebo poskytnutí péče samotné. 

Pokud dojde k omezení přístupu z důvodů ochrany personálu nebo pacienta či dítěte konkrétních rodičů, buď pouze na jednu osobu (například otec se dostavil do nemocnice podnapilý a situace působí tak, že dítě je otcem týráno nebo zneužíváno, nemusí k němu být zamezeno vstupu matce, otec ale přístup nemá), nebo k zamezení přístupu rodičů k dítěti úplně, měla by nemocnice neprodleně kontaktovat Policii ČR a také Orgán sociálně právní ochrany dítěte.

Dojít k omezení přístupu na pouze jednoho rodiče u dítěte může také ve chvíli, kdy je prostorově nemožné zajistit, aby u všech dětí byli oba rodiče. Je  jistě pochopitelné, že pokud by u jednoho dítěte byli oba rodiče a u druhého by nemohl být z prostorových důvodů nikdo, není to v pořádku. Takové odůvodnění omezení počtu osob u dítěte má oporu i v legislativě. Nelze ho ale používat jako ochranu plošně a nebo jako preventivní opatření plošného charakteru.

Taktéž nelze tvrdit, že pokud se na jednom pokoji u dvou cizích dětí setkají jejich rodiče, stávají se z důvodu ochrany práv cizího dítěte (všichni) rodiče návštěvou. Tato argumentace nemá v legislativě oporu. Stejně tak jako omezení přístupu rodičů např. jeden rodič na max. 15 minut denně a každý rodič zvlášť. 

V případě, že se dítě nachází na pokoji samo, nebo je na nadstandardním pokoji, je nepřípustné omezování návštěv (jiných osob než rodičů), pokud ty nenarušují chod oddělení například hlasitou hudbou.

Ve výše uvedeném textu byla rozebrána jen jedna tematická oblast, na kterou se rodiče často dotazují. V dalších textech se postupně pokusíme projít všechny oblasti, které se stávají svárem mezi rodiči a zdravotníky.

Pojit je jistě bude jedno: nikdy by nemělo při ochraně vlastních práv docházet k porušování práv jiného pacienta. Pokud k takové kolizi dochází, je nutné porovnat dopady a konkrétní aspekty situace všech, koho se situace dotýká. Také je dobré pamatovat na to, že křikem, nátlakem a jednáním bez vzájemného respektu lze jen málokdy lze dosáhnout smírného výsledku.